Siťa fotkami

šmarjá, to už je únor?

2011-02-03T00:43:00.000-08:00

No dobře, dobře, tak to flákám.

Ale dneska tu mám jednu fotku ke které chci přidat poděkování, takže se pokorně vracím sem, na svůj zanedbaný a opuštěný blog.

Před chvílí jsem (hlavně pro zvědavce) vyfotila vypraný a vyžehlený šuplík s věcmi pro mimino. Vidíte z něj vlastně jen horní část a věřte, že je opravdu hodně, hodně hluboký.

Když ale řeknu, že jsem koupila a to doslovně: 5 bodyček, ty hnědé botičky a jedny naprosto neúčelné ale krásné šatičky, budete mi věřit? K tomu si háčkuju čepičky ale tam jsou náklady na výrobu opravdu minimální.

Před 4 lety jsem do světa poslala tašku s převážně modrým oblečením po Kubíčkovi a tak nějak předpokládala, že si bude putovat světem po jiných miminkách. A tahle taška se mi vrátila, obalená lavinou spousty dalších a dalších, krásných, růžových a někdy úplně nových věciček, které mi zaplnily šuplík.

Protože jsem tušila, že to bude se mnou čím dál horší, tak jsem všechno naskládala a vyžehlila už v lednu, ať mám pokoj a nemusím na to myslet i když si možná říkáte že do konce dubna je času dost, jenže člověk nikdy neví.

Takže tímto děkuji všem, kdo přispěli do této sněhové koule svým snížkem a slibuju, že až to nebudu potřebovat, zase to pošlu dál.

Jo a jestli se spletli a bude to kluk, tak holt bude oblíkaný jako Jára Cimrman :-)))

Srpnová sklizeň letem světem

2010-10-15T08:08:00.000-07:00

Kubíček opět na soutěžní fotce pro Farmers.cz. Opět nevyhrál, ale ta mikina je úžasná.

Pro fotoinformace je důležité, že je tohle jedna z prvních fotek na novém foťáčku. Práskla jsem se přes kapsu a koupila si po třech letech nové tělo. Starý fotáček jsem si nechala vyčistit a spravit mrtvé pixely, takže je ve výborném stavu. Nosím ho, když potřebuju něco zdokumentovat, tj hlavní je ten výlet a ne nějaké focení. A na důležité akce nosím fotáky dva, na každém jiný objektiv, pro větší variabilitu.

Ten samý den v našem račickém obchodě. ISO 1200 a ani zrníčko... a umí to ještě víc.... pro mě skok neuvěřitelný. Stále ještě si chrochtám (a to blog doplňuju v říjnu)

Často chodíme do zookoutku a do dinoparku. I několikrát týdně (zlatá permanentka!)

V Karolince na sklářském jarmarku

Návštěva provozu skláren - je otevřená pouze část leptárny a všechny ty skleničky nesly označení TCHIBO. Takže čekám, že se objeví na stáncích a e-shopu Tchibo v předvánoční nabídce.
Ve sklárnách se to hemžilo zrcadlovkami. Jako jediná z davu jsem se ovšem rozhodla - pro zjištění jak vysoké ISO mi projde - fotit bez blesku.

Navoskované skleničky před rytím vzoru

vzorkování

Můj tatínek chtěl shodit hřívu, tohle mezistadium nám přišlo velmi humorné tak jsem odložila strojek a mazala pro foťák

A zase jdeme na nákup...

Karlovská pouť - foceno v době, kdy se republika už potýkala se záplavami na severu Čech

Na karlovskou pouť dorazili i Nezdárníci, to bylo radosti

Tahle fotka dokumentuje kromě nepořádku v kuchyni a toho, že Kuba miluje kostíky také to, že je to malý kuchaříček a dokáže úplně sám bez pomoci obalit celou hlávku květáku.

Několikrát jsme navštívili i Olšany a Filípek nám ukázal svou velkou lásku Kristýnku.

Když jsem říkala, že jsem koupila nový foťák, nemluvila jsem tak docela úplnou pravdu, protože ten den jsem koupila foťáky dva. Ten druhý je malý červený kompaktík od Olympusu a dala jsem ho Kájovi k narozeninám, náhradou za rozbitého nikonka. Kompakt je voděvzdorný do 3 metrů, takže nemusíme při cestách do akvaparku myslet na to, jestli jsme nezapomněli akvapak na foták.

Pár fotek z dovolené

2010-10-15T06:32:00.000-07:00

Kladruby - výběhy u hřebčína

Krmení dravé zvěře - stanování byl pro děti opravdu velký zážitek

Petřík jako malý tygrokocour - moje oblíbené barvičky Snazaroo opět v akci

Výhled z Kunětické Hory - takový malý pokus o HDR

Obří akvárko v Hradci Králové

Řízek, při jeho nejobvyklejší činnosti (pominu-li golf). Nebojte, tam kde končí fotka, začínají plavky.

A rovnou další strašidlo, tentokrát ošklivá ježibába ze Starých hradů a jejich strašidlácké půdní expozice.

Bezvadná cukrárna v centru Lázní Bohdaneč

Zastavení na Gočárově stezce

Focení na molu v kempu Buňkov

A další z mola

Zámek Staré Hrady v brýlích Prada

Staré Hrady - půdní expozice

Jesík bujarý, leč mírně unavený - v kempu

Hororová černá vdova - tamtéž

Tři opičky na střeše multiply

Neúspěšný pokus vylézt na strom v lázeňském parku (před Gočárovým pavilonem)

Pitný režim na Gočárově stezce

Samospoušť - Gočárův okruh

Jesík simulující dobovou fotografii

Dřímota a pohodička v Kladrubských stájích

Hodina angličtiny v kufru multivanu

Kunětický trdelník

Koupačka v kempu aneb táto neupusť mě!

Jesíkovo debužírování v Dětenicích

Jen ten vrchní byl nějakej divnej!

A zase naše oblíbené molo

Skákačka v rašelinných loužích - co nebylo přikryté bylo k nepoznání - např. obličeje

Kubíček, náš malý námořníček

Adelka sleduje Simpsonovy v palačinkárně v Dětenicích

A zase molo, molíčko

Kunětická hora focená z rychle jedoucího auta

Velmi suchý výběr z července

2010-10-14T05:16:00.000-07:00

Eva s novorozeným Viktorem

Kubíno pokreslil celý dvorek křídami a pak skuhral, že má špinavé ruce...

Fotka vyfocená spešl pro soutěž s oblečením Farmers (nevyhrála jsem :-)

Bez, který roste na svahu za naším dvorkem sužoval náš bazen celé léto. Nejdřív z něj popadaly svilušky, pak květy, pak listí a bobulky :-)

Procházka na moje neojblíbenější místo v Račicích - a sbírání jahod k tomu.

Kubíček se dívá, jestli mu jablíčka v opuštěném sadu dozrávají

Zastávka na cestě z výletu - za Ruprechtovem

Hrátky na dvorku s plevelem a vyšší clonou - pozadí tvořil tmavězelený slunečník.

Adélčina oslava druhých narozenin

Bíba se po 9 dnech šťastně našla, vyhublá, zavšivená, ale jinak v pořádku

Adélka je už velká slečna

Dovolená

2010-07-27T04:25:00.000-07:00

Od středy 28.7 do středy 4.8. jsem na dovolené. Objednávky, které dorazí v době dovolené začnu zpracovávat 5.8. ráno. Pokud se mi podaří připojit na internet v průběhu dovolené, zkusím Vás odbavit dříve, je to ale bez záruky.

Krásné léto přeje

Vaše Sita

Brižitko, kde jsi?

2010-07-26T14:04:00.000-07:00

Odvezli jsme Brižitku k mým rodičům do Karolinky protože jedeme na týden pod stan. Rodiče zná, má je ráda, přesto v noci ze čtvrtka na pátek utekla a je dosud nezvěstná. Bojím se, že šla domů do Račic (170 km). Jsem z toho strašně nešťastná, pořád brečím. Kubíčkovi jsme to ještě ani neřekli. On ji miluje. Prosím kohokoli, kdo by o ní měl nějaké zprávy, ať se mi ozve, nálezce dostane finanční odměnu.

6.6.2010

2010-06-06T11:36:00.000-07:00

dneska jsem se rozhodla zdokumentovat svou malou zahrádku, nebo spíš seskupení truhlíků bude asi přesnější označení. Zdecimované deštěm, slimáky a mšicemi, snažím se je sice bránit, ale je toho fakt velká přesila.

Takže: moje FARMVILLE:

Tohle mám na kuchynském okně, aby bylo blízko pro čerstvé bylinky:

bazalka, rozmarýn, máta, tymián a ve stínu bobkový list

pět kyblíků s rajčaty

na zídce majoránka

zajímavá bylinka s pronikavým aroma -aloisie trojlistá

mé dokumentaci unikl pouze kyblík s libečkem, pažitkou, pár jahod na balkoně a květináč s levandulí, která se po lonsku stále snaží vzpamatovat.

5.6.2010

2010-06-06T10:51:00.000-07:00

Kubíček má nový fotáček, konečně se povedlo vyreklamovat původní rozbitý. Chodí s ním všude, bohužel kromě focení ho baví i vestavěné hry, takže ho musíme zabavovat, aby z něj nebyl pařmen (jakože asi stejně bude, má k tomu evidentní sklony).

A jak mu to fotí? Dneska fotil v dinoparku:

ostatní fotky z jeho nového kamaráda zde

no a tady pár fotek ode mě

4.6.2010

2010-06-06T10:43:00.000-07:00

Tulipány mě fascinují hlavně odkvetlé :-)

a tady je pár čb nachytaných v průběhu týdne:

3.6.2010

2010-06-06T10:41:00.000-07:00

Prosím o radu, co je tohle za divnej měkkýš. Máme jich na dvorku stovky - je to malý jen centimetr, centimetr a půl. Co to dělá? Mám to hubit?

A tohle je spíš vzácný návštěvník, vítaný, Kubíček tyhle barevné malé šneky miluje

2.6.2010

2010-06-06T10:18:00.000-07:00

Prosím, prosím, pěkně prosím, mráčky, odstěhujte se někam nad Saharu, tam vás rádi uvidí!

Dyk mě ty jahodiska ani nedozrajou!

1.6.2010

2010-06-06T09:27:00.000-07:00

Tak já vám něco řeknu o dni dětí.

Kluk je neustále někde poblíž. Když není poblíž, volá, ne volá, řve jak prokopnutej - mááámííí kdéééé síííí!

Schovala jsem se na WC pro trochu klidu, abych si prohlédla fotky ze zahrádky. No, prošlo mi to asi na dvě minuty.

Tu mé dva fotoúlovky pořízené během těchto dvou slastných minut na WC:

30.5.2010

2010-06-06T09:20:00.000-07:00

Vyjeli jsme do Brna do Futura, bývalého Carrefouru, na Michala.

Kubíček kvičel nadšením a hltal jeho každý pohyb.

Tolik bezohledných, zuřivých matek, snažících se pro své dítě a sebe a zajistit co nejlepší výhled (aby do zbylého prostoru pak natáhly ruce a naslepo fotily) na pár metrech čtverečních jsem už dlouho neviděla. Kája, když to viděl, tak zmizel, řekl že má práci a že přijede za hodinu a půl. Hodinu jsem držela Kubajze na ramenou a teda musím říct, že není vůbec lehký. Sama jsem neviděla prvních deset minut skoro nic, protože jsem v afektu sledovala pouze cizí natažené ruce a LCD jedné digimatky, která si fotila každou kapku Michalova potu a pak si ty fotky velmi zuřivě prohlížela (se zaplým zvukem samozřejmě) přímo před mým nosem. Asi po těch cca deseti minutách číše mé trpělivosti přetekla a já jsem jí zašeptala zlověstně do ucha - "ještě uděláš jednu fotku tak ti ten foták strhnu z krku a rozšlapu!"

Chudera se lekla, takže fotit přestala, pak si stoupla kousek bokem a už to začalo znovu, cvak, cink, cink, cvak, tentokrát už ale zavazela jiným lidem. Ti ostatní se pak snažili vyhnout té fotící maniak-paní a tlačili se na mě, takže jsem utržila několik štulců do žeber a pošlapaných nohou. Opět jsem zavrčela "odteď vracím úder!" a jak jsem zavrčela, tak se stalo. A taky jsem nakonec vytáhla foták a taky jsem zvedla ruce nad hlavu a naslepo cvakla. Ale jen jednou! Přísahám.

Byl to zajímavý zážitek ....

29.5.2010

2010-06-06T09:11:00.000-07:00

Tak jsme si vyšli k volbám.

28.5.2010 zašumnělá fotka adámka a jednoduchá návodka na lepší fotku

2010-06-02T06:00:00.000-07:00

Když tak pořád prší, sedím u počítače a vymýšlím blbostě.

Tak jsem se vrátila k dost nekvalitním fotkám malého Adámka Gropíkovic a hledala nějaký lehký a efektní způsob, jak je vylepšit.

Byli jsme na návštěvě, já jsem neměla ssebou blesk, který bych odrazila od stropu, takže jsem fotila bez blesku abych mu neblikala do očiček zbytečně. Aby se mi prtě nerozmazalo, protože bylo v neustálém pohybu, potřebovala jsem krátký čas, použila jsem sice vyšší ISO, ale i tak jsou ty fotky tmavé, na jemné mimino naprosto nevhodné:

Rozhodla jsem se proto pro radikální zesvětlení a barevný závoj. Chcete postup? Tady je jednoduchý návod o 3, resp. 4 krocích platný pro fotošop i Gimp.

Krok 1. Duplikujte vrstvu
Změňte její režim z normální na závoj
případně uberte krytí vrstvy (zde jsem neubírala)

Krok 2. vložte na fotku soubor merunka-kravamilka.jpeg (tj jako další vrstvu)

vycentrujte,případně roztáhněte do rohů
změnte režim z normální na měkké světlo
uberte krytí na cca 50%

Krok 3. vložte na fotku soubor zelena-modra.jpeg (tj jako další vrstvu)
vycentrujte,případně roztáhněte do rohů
změnte režim z normální na závoj
uberte krytí na cca 20-30%

TIP:
pro výraznější barevné šmouhy můžete nechat krytí např. na 70% a jen lokálně se progumovat zpátky.
Pokud už je fotka přesvětlená, uberte krytí vrstvě z kroku jedna, případně místo režimu závoj použijte u vrstvy zelena-modra režim barva.

Krok 4. slučte všechny vrstvy
jděte do křivek a prohněte je do mírného esíčka (dle fotky, někde není nutné)

Pokud chcete fotky zabarvit do jiných barev, vyrobte si své vlastní přechody nebo přebarvěte ty moje na jinou barvu přes odstín-sytost.

27.5.2010

2010-05-29T02:57:00.000-07:00

No tak začínám mít dojem, že furt fotím jen před tím hloupým plátnem. Už se těším, až vezmu Kubu ven a pořádně ho vyválím v SUCHÉ trávě. Ráno jsem fotila děti na zakázku, pak pro mě přijela Martynka s Adélkou a protože Adélka už předem hlásila, když viděla budovu, kam šly "Fotit se do atelielu", tak jsem samozřejmě udělala i pár rychlých fotek naší malé modelky. I když se, když došlo na samotné focení, netvářila zrovna šťastně.

Kytičky, které jsem použila jako overlay jsou z mého nového kitu Sunny Night, který půjde do prodeje v pondělí. A prosímvás podivejte se, že bílé oblečení je na focení krásné a že jde jen o předsudek z dob, kdy bylo jen max 36 pokusů a přepaly na denním pořádku.

Jo a abych nezapomněla, pro osobní použití můžete kytičkový přetah na fotku stáhnout zde.
Doporučené užití - (násobit v jedné vrstvě, pak překlopit horizontálně a dát režim závoj, pohrát si s krytím ) .

Následovala povinná návštěva u Usti, která nám představila jejich nový domov, obří byt kousek od centra, za podnájem platí 13500 kč měsíčně. No, když na to mají... Nejvíc mi bylo líto černé mňauky, která po přesídlení už nesmí chodit ven. Je jí 13 let a musela se stěhovat ze svého. Ta kočka byla v evidentní depresi. Nepořádek mají podobný jako u nás doma, ale to se nebojím, oni se ještě zabydlí.

A pak mě Martynka odvezla zpátky k fotokoutku (za což jí opět mnohokrát děkuji) a tam už čekala Iri s Mišulí. Normálně sem fotky od klientů nedávám, ale Iri je moje kamarádka a mám její svolení a Mišule je tak krásná, že sem musím aspoň pár fotek nacpat.

Kája mi nadává, že všude cpu ty svoje LR presety a že to začínám mít všechno na jedno brdo.

Tohle je fotka, která se nejvíc líbí Iri. Je to bohužel ořez, protože na bocích byl vidět stojan a ještě nějaké nepořádky, ale dívala jsem se, že na plátno to rozlišení (cca 3100x2200) stačit bude. Protože se jí fotka nejvíc líbila, prošla taky samozřejmě nejvíce různými barevnými a kontrastními úpravami a tahle výrazná tmavá se líbí mě osobně nejvíc.

Pro zajímavost, tady je surový ořez bez úprav:

No a protože Kája remcá, že všude strkám tu svou nyní tak oblíbenou Novu, je tu prozměnu jedna ČB fotka.

25.5.2010

2010-05-26T01:16:00.001-07:00

24.5.2010

2010-05-26T01:09:00.000-07:00

23.5.2010

2010-05-25T01:58:00.000-07:00

Dneska jsme si udělali výlet do Dinoparku. Zavolali jsme Gropíkům, jestli nechtějí jet s námi a kupodivu opravdu přijeli. Kuba byl nadšenej, že má ssebou kámoše a pořád běhal kolem Filípka. V zooparku jsme ještě měli nádherné počasí....

..které využila k lovu japonských kapříků místní kočka...

...které...se ale cestou dinovláčkem začalo rapidně měnit....

Tahle zlověstná obloha vydržela ještě skoro celou prohlídku dinoparku..

ale u posledních hýbajících se dinosaurů nás dostihla průtrž mračen a tak jsme zůstali uvěznění na paleopískovišti se spoustou dalších návštěvníků... a věřili byste, že se najdou takoví sobečtí parchanti, že mezi těmi dětmi a kočárky vytáhli žváro a zapálili si??? No já jsem na to koukala ... chvíli... a pak je svinským krokem hnala z pískoviště. Tvářili se velmi nakvašeně. Smraďoši jedni!

Když jsem si zahrála na drába, měla jsem pak dostatek času fotit si všudypřítomný déšť.

A tahle fotka je moje oblíbená a jmenuje se

BEZPEČNÁ ochrana před deštěm :-)))

21.5.2010

2010-05-24T00:12:00.000-07:00

Pořád ještě dost kašlu, ale už je mi mnohem líp a tak jsem jela do Brna na slezinu se střední školou. Večírek byl příjemný, zase jsem tam byla nejhnusnější a nejtlustější :-D no nic.

Foťáček jsem nebrala, takže fotku vložím pak od Martynky.

Odpoledne předtím jsme strávili asi hodinku ve fotokoutku, kde Kuba dělal opravdu šílený nepořádek, jak se předváděl před Adelkou, která s Martynkou dorazila chvíli po nás. Ale pár úlovků se mi přeci jen podařilo:

Pro objednávky na focení v brněnském fotokoutku PSQUILL mi můžete psát na sitaslovackova@seznam.cz. Počítejte prosím s delší čekací lhůtou.

A jestli se Vám líbí úprava fotek, tak si můžete zdarma stáhnout sadu mých presetů pro LR s názvem NOVA, které jsou určené pro použití na již kalibrovanou fotografii ideálně na béžovém pozadí (tj j dobře nasvětlené fotky případně expozičně a úrovně upravené v gimpu nebo photoshopu) měl by být výsledný efekt velmi dobrý.

Jsou pouze pro osobní užití.

Prosím respektujte osobní využití presetů. Není dovoleno je využívat ani v modifikacích pro profesionální fotografie - tam je potřeba mi napsat na sitaslovackova@seznam.cz a domluvit se na případné ceně.

These presets are PERSONAL USE ONLY.

Stahujte ZDE

20.5

2010-05-19T22:36:00.000-07:00

18.5.2010 O zvědavé pošťačce a nových botách

2010-05-18T06:28:00.000-07:00

Jak jsme včera šli do školky fotit, zastavila mě pošťačka, která roznášela právě horní část Račic a volá - paní Slováčková, máte na poště nějaké boty, tak se stavte!

No tak jsem se hned po focení stavila, kája mi zastavil u pošty a já když jsem viděla balíček, na kterém bylo napsáno shoes a viditelně byl ve tvaru bot (tím se vysvětluje, jak to poštačka poznala) tak jsem byla úplně ščasná, protože to byly fakt ty moje vytoužené boty.
Naše paní pošťačka je strašně zvědavá osoba. Kdyby mohla, myslím že by všechny balíčky otevřela a ukojila svou zvědavost, což samozřejmě nesmí a tak trpí. Tentokrát to nevydržela a vyběhla ze zázemí, kde si připravovala spodní polovinu vsi k obchůzce.

"Nemohla byste ten balíček otevřít? Já bych ty boty hrozně chtěla vidět!"
:-D
"No proč ne," říkám, "ale to jsou úplně obyčejné gumové pantofle!"
"To nevadí, já bych byla tak ráda!"

Tak jsem ten balíček rozškubla a vykoukly na mě.

Pošťačka si jednu vzala do ruky, potěžkávala a čichala k nim.

"Ale paní Slováčková to nemáte pravdu, to nejsou obyčejný boty! To jsou úplně jiný než se prodávají na stánkách u nás! Tohle jsou supergumáky!"

A měla pravdu.

Já totiž už tři roky, co crocs manie začala, chodila v jedněch černých ze stánku. Byly to jedny z těch prvních napodobenin a přesto byly nehorázně povedené. Měkké, dobře vyklenuté. Chodila jsem v nich všude, musely se mnou i do extremních terenů, k moři i do hor. Letos v zimě, když jsem s nimi chodila už jen na dvůr, se jim vyklubal palec. Prostě jsem je prochodila.
Rozhodla jsem se, že ten, kdo vymyslel něco tak geniálního, zaslouží, abych si od něj koupila originál a tak už asi rok sháním černé crocsy v mém čísle. Věřili byste, že to je problém?? Mám velikost M1O/W12 a to už je vlastně pánské číslo. Sehnala jsem vždy jen takové khaki zelené, nebo třeba modré, ale černé jsem fakt nesehnala... Když se letos objevil nový model Crocband s proužky po stranách (předpokládám, že je to alegorie na populární plátěné jordanky) bylo jasno, tyhle, tyhle tyhle chcíííí. Martynka, která má svoje pravé crocsy taky už dvě sezony, si taky nadělila nové, jenže ta si bez problémů koupila barvu kterou si vybrala (M8/W10) ale já jsem od února sháněla své černé marně, na internetu v českých shopech i v kamenných prodejnách všude psali že jsou vyprodány. Rozhodla jsem se tedy risknout to a objednala jsem si je koncem dubna přímo v Americe od jednoho prodejce z New Jersey přes e-bay. Měl přes 7000 kladných hodnocení tak jsem doufala, že to bude v pořádku. Netrvalo to ani 3 týdny a boty opravdu byly na poště. A vyšlo to, věřte nevěřte, včetně dost předraženého balného (pošta sama o sobě stála 12 dolarů, ale já jsem platila smíšený manipulační poplatek ve výši celých 25 dolarů) ještě o kousek levněji než kdybych je koupila v Čechách. No a jak se v nich chodí -- to je pohodlíčko maximální! Úžasné!

No a tady je taková srandička - když jsem stále nemocná, nedalo mi to a naháčkovala jsem si ke crocsům tematickou čepici. Jestli ji budu nosit netuším, ale když už mánie, tak mánie.

17.5.2010

2010-05-18T06:11:00.000-07:00

Tak hurá, Kuba je zdravý a může do školky. Jsem ráda, konečně mám šanci si tu svou nemoc pořádně vyležet. Navíc Kája kvůli počasí zůstává doma, odpadá mu mytí oken, v tom dešti to nemá valnou cenou.
Kuba není ve školce ani půl hodiny a už volají učitelky.
Kája zvedá můj telefon (já nemám žádný hlas takže mi skoro není rozumnět :-) a z toho co odpovídá paní učitelce zjišťuju, že se děti dneska budou fotit (proboha, co jsem mu to jen dneska oblíkla). No a fotografka nasmlouvaná už dva měsíce nepřijede. Nevím proč a nezjistila jsem to doteď, jestli se děti měly fotit venku a odvolala to školka kvůli počasí, nebo jestli onemocněla - nevím. Každopádně děti přišly nastrojené a spousta maminek byla domluvená s babičkami a v práci, že i děti co jsou nemocné a ty co chodí na 5 dní, že dnes přijdou na to focení. Tak si vzpomněli na mě. No a já jsem teda sebrala všechny své síly a slíbila že dorazím.

A bylo osm - v devět se mělo začít fotit. Rychle jsem dala nabíjet všechny akumulátory a zjištovala, co mám doma k dispozici - moc toho není, všechna světla atd mám navozené ve fotokoutku v Brně. Kája mi zajel koupit sirup na kašel a nějaké prášky abych se hodila do provozu a roušku abych na děti neprskala.

Focení nebyla žádná sranda. Hlavně maláčci se pořád na střídačku obnažovali, zakrývali si tváře, dloubali se v nose a utíkali z řady. Kuba do toho křičel to je moje mňaminka a pořád se snažil dostat ze záběru, až ho musela chytit paní učitelka Boženka. Vybrat i z toho množství co jsem nafotila jednu, byla dost fuška a i tak to není úplně ono.

No a tady jsou velkáčci - třída ježečků.

Tam už byla spolupráce o několik tříd lepší. Jen dvě holčičky se porvaly a pak plakaly a jedna plakala jen tak pro nic za nic, že jsme museli chvíli čekat, až jim odpuchnou tváře.

A poslední úkol: vyfotit 8 předškoláčků na tablo:

No tak doufám, že budou všichni spokojení. Fotila jsem samozřejmě zadarmo, jako dárek pro školku, maminky si zaplatí jen tisk, který jsem už rovnou objednala. Tak by to snad mohlo projít :-)))

No a šup zpátky do postele, priesnitzův zábal a potit se!!!

16.5.2010

2010-05-18T05:59:00.000-07:00

Už skoro týden marodím. Nejdřív mě jen pálilo v nose, pak mi napuchlo čelo, pak mě začalo bolet ucho, další den se mi spustila rýma a zhnisalo oko. Pak to všechno přestalo a vystřídal to protivný hnusný kašel. Ležím v posteli a snažím se neusnout aby mi Kuba, který je taky nemocný, i když s ním mydlí všichni čerti tak ještě nemůže být ve školce, někam neutekl, například na nákup, protože ten malý grázlík je toho schopen. . Když se snažím neusnout, tak háčkuju. Na počítač nemůžu hnisá mi oko.

No a tak jsem uháčkovala řádnou nálož čepiček a kloboučků. Většina naštěstí měla už předem své majitelky, holčičky mých kamarádek, Adélka od Martynky, Míša od Iriweb, Kačenka od Jitky. Neháčkuju za peníze, jen pro radost. Dvě má díla zatím majitelku nemají, ale určitě se nějaká zájemkyně brzy objeví.

Děkuji tímto všem kdo si dají tu práci a uveřejní návod na skelety čepiček na mimibazaru, jsou zdrojem mé inspirace.

12.5.2010

2010-05-13T09:31:00.000-07:00

...a další a další alegorické vozy...

13.5.2010

2010-05-13T07:26:00.000-07:00

soutěž o nejkrásnější kočulínu a můj - dnešní - soutěžní snímek

Díky všem za případné hlasy - je potřeba být přihlášený na facebooku a dát pod fotkou klikanec na TO SE MI LIBI.

7.5.2010 a zase ty kočky

2010-05-07T04:23:00.000-07:00

Kočky, kočky, miluju je. Můžu je pozorovat celý den, jejich šarm a eleganci, nezávislost a ladnost... I když... pozorovat.... ve Vyškově mají za mřížemi 3 sibiřské kočice a tam já nemůžu chodit. Kočky bez mazlení, to není nic pro mě. Ony vždycky přijdou až k mřížím a tak smutně koukají... člověk by je hned omuchlal... a nemůže.

Tak jak vždycky přijedu domů, omluchám si, když ne sibiřskou, tak alespoň tu naši račickou, domácí. Příští rok jí podle tabulek máme začít kupovat krmivo pro seniory... už? Všechno tak utíká.... a nám to nepřijde, kolikrát si hraje jako kotě, stačí jí něco přivázat na provázek.... seniorka jedna bláznivá....
Už jsem Vám někdy říkala, že naše Briž dostala od původních majitelů jméno Žemlovka? A když se zeptáte proč? Prý protože se kresbě na jejím kožichu říká žemlovina :-)))) Tož byli to vzdělanci, o tom není sporu :-)

Ale když si představím samu sebe volat z balkonu - Kočká, jídlo! Kočičkoo! Žemlovkáá! No uznejte... to by nešlo... :-D

6. května 2010 oslava Dne matek

2010-05-07T04:10:00.000-07:00

Musím říct, že besídka naší školky, pořádaná v sokolovně, byla opravdu senzační. Téma bylo z pohádky do pohádky a těmi pohádkami byly myšleny večerníčky.

Maláčci byli všichni za kočičky - větší děti jim připravily entrée, zazpívaly písničku z večerníčku o klucích kočičích, čičiny vběhly na scénu, zatančily, sklouzly se na skluzavce a pak pokračoval program větších dětí. Hrozně se mi líbil příběh z krkonošských pohádek, trautenberg i krakonoš byli vážně fešáci, Mach a Šebestová neměli chybu... no Rumcajs, Manka, Cipísek... víla Amálka v podání malé Šarlotky - kouzelné!! Prostě SUPER SUPER. Všechny děti byly šikovné, jejich výkony úplně obdivuhodné, smekám nejen před nimi, ale i před učitelkami, protože odvedly úžasnou práci. Bohužel místy zlobila technika, paní učitelky měly doprovodnou hudbu nahranou na magnetofonových páskách a ony ty magnetáky jsou už unavený, nepoužívaný, zatuhlý... no tak se dva zavařily a až na třetím to jakž takž dojelo až do konce ale i z něj se kouřilo a sem tam ta hudba zněla... jako skřeky kočičí :-)

Všechny fotky z besídky najdete zde

5. května 2010 Kubíčkova šnečí farma

2010-05-07T03:55:00.000-07:00

Kubíček miluje všechna zvířátka kromě včel a much, kterých se bojí. Sdílí mé velké zaujetí pro žížaly a jeho velkými miláčky jsou hlemýždi a šneci. Nedávno mi Martynka prozradila, že domkáři milují okurky a protože jsme jednoho objevili slinit si to přes náš dvorek, nakrájeli jsme mu hostinu a pozorovali, jak v něm okurka mizí.
Aby na něj Kuba v zápalu nadšení nešlápl, přenesla jsem ho dozadu na zídku a tam jsme objevili dalšího hladového kamaráda. Ten třetí, poslední si pokojně chrupkal na bazalce, ale vzbudila jsem ho a taky nahnala k jídlu.
Kuba byl úplně nadšením bez sebe, pořád pozoroval hlavně toho velkého hlemýždě, protože u toho bylo opravdu vidět, jak tu okurku do sebe souká, tenoučké kolečko měl v sobě asi do deseti minut. To jsem snad ještě sama neviděla.

No ale každá radost jednou skončí, šneci i hlemýžď se najedli a začali se nudit, takže se odslinili jinam. Chudák Kuba protestoval a volal "šnečci papejte, vlatte se!" pak už i brečel a vzlykal a sousedka co šla kolem volala "Kubíčku co se ti stalo?" Kuba jen usedavě naříkal, tak jsem odpověděla za něj, aby viděla, že se nic neděje: "Ale nic, jen se mu rozutekli šneci...!"

A jako poslední dokumentační foto si neodpustím tohle :-))))

Jmenuje se: Co čumíte??

4.května 2010

2010-05-07T03:47:00.000-07:00

28. dubna jsme měli 9. výročí od svatby. Týjo, toto frčí. A to jsme spolu ještě celé dva nebo tři roky chodili než jsme se vzali (kdo si to má pamatovat).
Dostala jsem krásnou kytici devíti růží, byly tak bezvadně naaranžované a uvnitř bylo srdíčko a nápis Miluji Tě.
Ale zapomněla jsem si ji vyfotit, tak jen jedna z nich co ještě úplně neuvadla:

3.května 2010

2010-05-07T03:38:00.000-07:00

K buchtě patří mlíko...

Ale ne to z krabice! Kdo objevil chuť jemného, smetanového mlíčka z mlékomatu, nemůže tu hnusnou obarvenou vodu z krabic ani čut. Mléko se sice musí převařovat, čímž ztratí část své sladké chuti (neodolala jsem a navzdory varování před boreilozami, úplavicemi a jinými koky jsem už pár hltů bez převaření vychlemtala), nicméně i po převaření se nedá srovnat s žádným jinde prodávaným mlékem.

Když ho převaříte a necháte odstát v lednici, najdete druhý den nahoře ve sklenici na prst až dva silný kroužek ze smetany.
Zkuste si něco tak dobrého nalít do kafe! Delikatesa!
A to vůbec nemluvím o tom.. no ... o kakau!

Lačni mléka z mlékomatu? Neváhejte a najděte si ten svůj.

2.května 2010

2010-05-07T03:29:00.000-07:00

Kája nemocen, má rýmečku a fnuká mi tu že chce papat dobrůtku (ne, není chyba ve jméně, opravdu tu skuhrá "ten velkej"

Obrácený makový koláč - těsto je 180 g hladké mouky, plná hrst mletého máku, 2 vanilkové cukry (jeden se dá do těsta, druhým se vysypává forma) , 120 g moučkového cukru, 3 vejce, 6 lžic povoleného másla nebo hery, 1,5 dcl mléka, lžička prášku do pečiva - těsto je řídké, skoro jako na palačinky

Dortovou formu pořádně vymazat máslem a dno posypat vanilkovým cukrem, dno poklást většími plátky oloupaných jablek. Zalít těstem - hodit do předehřáté (elektrika na 200st) trouby - peče se to tak 30, max 40 minut. Po upečení se koláč nechá chvíli stát a pak se z formy vyklepne dnem vzhůru.

1.květen 2010

2010-05-07T02:52:00.000-07:00

Nejsem si jistá, jestli je ta fotka vyfocená přímo prvního, ale prostě byla vybrána na tento den. Je úplně průměrná, nicméně pro mě zajímavá proto, že je focená z balkonu namířená kolmo přede mě. Nám totiž přímo před domem roste sousedova jabloň, která každé jaro nádherně kvete, v současné době je z ní neproniknutelná clona květů (na co záclony?) celé léto nás stíní před palčivým sluncem a tak jí rádi odpouštíme na konci léta nějaké to shnilé jablko na hlavě (když fouká, mívá Kubíček na hlavě raději helmu na kolo :-)) a na podzim tu tunu listí po celém dvorečku....

A ještě tu mám jednu ryze dokumentační záležitost:

Kuba se vrhnul na kreslení se starou magnetickou tabulkou a za chvíli přinesl tohle:

Tak se ho ptáme - a Kubíčku, co to je?

A on bez váhání odpověděl: "No! Mňaminka dělá tytyty!"

30. duben 2010

2010-05-05T12:05:00.000-07:00

Čarodějnicéé!
Byla jsem fotit ve školce a pak taky večer na pálení.

Fotky si můžete prohlédnout na rajčeti - ze školky tady a z večerního pálení tady.

Duben 2010 druhá část

2010-05-05T11:45:00.000-07:00

Oslava Jirkových narozenin týden po velikonocích. Zmenšuje následující fotku povzdechla jsem si s pusou plnou slin... přátelé... žrala bych.

Na Jirkově oslavě se objevilo zbrusu nové Gropíkovic miminko.

A Gropík se opil Malibu s mlékem, byl vtipný a veselý a cestou domů v autě blinkal.

Druhý den ráno jsme jeli s Řízkama do dinoparku.

Díváte se na poslední fotku na které je náš malý Nikonek L16 ještě funkční. Kubíček pár minut nato, jak nadšeně chodil a fotil a koukal do LCD místo pod nohy, upadl přímo na foták a zamáčkl mu objektiv.

Kubíček chodil jako tělo bez duše a pořád říkal: Nemám hoťák. Čo budu dělat?

Objednala jsem mu hned nový, tentokrát dětský a nárazuvzdorný.

A tady vyrábíme projekt do školky - měli jsme za úkol vyrobit na soutěžní výstavkumotýla - z jakéhokoli materiálu. Zvolili jsme karton a vyrobili něco jako marionetu, která hýbe křídly. Bohužel hotového jsem ho zapomněla vyfotit. Už visí ve školce. Kuba byl na motýla hrozně pyšnej a všem ukazoval, jak tahá za provázky a motýl mává křídly. Ceny prý ve školce nejsou, výherci jsou všichni.
Je pravda, že pohyblivý model jsme měli ve školce jediní - takže jsme vlastně morální vítězové!

Návštěva malé Barunky, mojí nové neteřinky, která je přesně o 3 roky mladší než Kubajz
(aspoň se to babce s dědkem dobře pamatuje)

A konečně je venku krásně a kluci můžou jít na hřiště blbnout s míčem

A pusa na dobrou noc od promiskuitní květeny:

Duben 2010 první část

2010-05-05T11:03:00.000-07:00

A máme tu duben.

Jaro začíná jarním úklidem, všude okolo domků začal shon a šrumec a protože maminka se k tomu jaksi neměla, vzal Kubíček aktivitu do svých rukou a umyl si na dvorku šlapací traktůrek, odrážecí motorku i auto.
No jediná rozumná zůstala (kromě mě) Briž, která se na všechen jarní shon pouze ospale dívala.

Příchod velikonoc signalizovaly upoutávky na zelené pivo, čepované v sokolské hospodě. A tak jsme na zelený čtvrtek vyrazili "na jedno".

A už jsou tu fotky z velikonoc. Byli jsme letos s partou v zapadákově, který se jmenuje Vápenky - Černý potok.
Náhodou se nám tam docela líbilo :-)

Vyjízděli jsme z Račic v sobotu kolem 10 hodiny a na rozcestí u Lulče nás přepadla mlha jako z Rákosníčka.

Tak tady mě máte už odpoledne s Martynkou a Popelkou - nemůžu být v klidu a háčkuju i za chůze...

Moje oblíbená fotka adelky, všude ji uvádím v sepii, tak tady jednou v originální barvě.

V neděli jsme si zajeli na výlet do Kunovic do leteckého muzea.

Eliška s Adélkou v čepičkách ode mě. Čepičky mají stejnou velikost, jen Eliška, která je o půl roku starší než Adélka má tak malou hlavu :-D

Pondělí velikonoční Popelka přichystala v duchu hledání zajíčkových vajíček. Děti byly nadšené. fotky nemám, protože mi vyplivl blesk.
A bylo po velikonocích.

Tuhle fotku sem prostě musím dát. Kuba dole silně mlaská. Ozývá se to z kuchyně - "mňaminko, papam kakajo!" Tak mi bylo jasné že je tam nějaký průšvih. Volám: "okamžitě toho nech a pojď nahoru".
Poslechl a přišel, zrovna jsem si fotila nějaké stuhy na scrap tak jsem ho vyfotila. Hrůza! Celou cestu po schodech za sebou trousil hnědou práškovou stopu. V kuchyni na podlaze obří granková krtina. Ptám se - cos to bohajeho dělal? Směje se a říká: Já šem chytlý chlapec! Šypal šem do pušinky! Z klabice!

Tak a ještě chybí oslava Jurisových narozenin, návštěva dinoparku a samozřejmě čarodky.
Ale tyhle události si nechám na druhý dubnový díl!

Březen 2010

2010-05-05T09:03:00.000-07:00

jak se tak koukám smutně do březnové složky, tož moc jsem toho nenafotila, přátelé. Březen byl ve znamení rýmy, kašle, chřipek a rotavirozy. Posmrkané kapesníky byly asi to nejfotogeničtější, co se v naší domácnosti událo.

Kája musel opustit původní kancelář, protože firma co okupovala prostory vedle něj, expandovala. Náhradou dostal asi třikrát větší kanclík v patře a když jsem si to přeměřila, dospěla jsem k názoru, že, přátelé... mám fotokoutek! Březen tedy probíhal také jako měsíc stěhovací a zařizovací.

Pár momentek:

Kubíčkův výtvarný počin na nástěnce ve školce:

Foceno v Karolince přes kuchyňské okno bez blesku:

Kája zdárně ukončil masérský kurz, založil si živnost, masíruje ostošest, je v tom vážně dobrej a pořídil si domů a když bude jezdit po zákaznících masérské lehátko. Rozložil ho dole v pokojíčku, jenže Kubíček si to špatně vysvětlil a myslí si doteď, že se jedná o jeho novou hračku, na které se musí neposedně hopsat.

Kubíčkovou velkou vášní je fotografování. Vyrobili jsme spolu sněhuláka a on hned utíkal pro foťák a vše zdokumentoval. Foťáčku se o měsíc později stala Kubova posledlost osudnou, ale to napíšu až na to přijde řada. Zatím foťák funguje a kubovy fotoúlovky plní harddisk a rajče. Babička se dívá na fotky od něj raději než na ty, co nafotím já :-D

Pak tu mám několik záběrů z BONGA. Kdo neví co to je, tak to je taková obří hala, kde jsou různé průlezky, šplhadla, trampolíny a různé jiné vybavení na zabavení malých neposedných opiček.

Kubíček to v Bongu miluje a užívá si skoro všechny atrakce. Adélka je menší a tak zvládá jen část toho, co Kuba, což kuba nechápe a tam kde Adélka nepostačuje, nabízí jí pomocnou ruku. Když jí chce pomoci nějaký jiný chlapeček, masakruje ho Kuba velmi nelítostně, protože "to je moje atelka, mě libi atelka"

"Atelka" je ale, jak je vidět, stále ještě maminčina.

Málem bych zapomněla, že v Bongu jsem kromě Martynky s Adélkou byla ještě: uhádnete?

S Iriweb - jednou z nejlepších českých profiscraperek. A jak jinak, o scrapbooku nepadlo ani slovo! Chudinka malá Míša si na jedné z průlezek zvrtla kotník. Tak je na fotce celá uplakaná.

No a pak tu máme ještě akci ve školce, tentokrát měly děti pampeliškový den a měly přijít celé ve žlutém. Kuba se ale tak moc těšil až si vyzkouší svůj nový tygří kostým, že jsme se s paní učitelkou domluvily, že tygr je kromě toho, že je oranžový, taky trochu ... žlutý.. no ne?

únor 2010

2010-03-23T01:17:00.000-07:00

Týjo, tak se koukám, že to tu fakt pěkně flákám.

Takže tady je výběr únorových fotografií:

Kubíčka:

Kubíčka v masce Sněhové vločky

Kájova žúžového dortíku podle receptu z časopisu gurmán

tyček od rajčat:

sněhového zpravodajství:

a uschlého bodláku...

15.1.2010

2010-01-24T12:57:00.000-08:00

Ráno jsme byli ve školce fotit děti v maskách - téma bylo Diskohrátky s Večerníčkem. Vyrobila jsem Kubovi masku Krtka, šila jsem to hodinu, Kája se pak na to podíval a že to vypadá jako ninjovský mistr katovský.

Tak jsem měla po náladě, ale Kubíček byl nadšený, pořád poskakoval a volal - ja kltek! ja kltek!

Pak jsme jeli do Brna zadem, přes Bukovinku.

Vzala jsem si foták, protože jsem věděla, že tam budou parádně zmrzlé stromy. Pro ty stromy je to asi hrůza, mít na sobě 3-5 centimetrový povlak z čirého ledu, ale mě to fascinovalo, hlavně když zafoukal vítr a ono to tam začalo cinkat. To mi připomnělo dětství, měli jsme v obýváku uprostřed takový složitý křišťálový lustr, děsně nepraktický, vůbec se tam ani nehodil, ale mamka ho tam nutně potřebovala mít, navíc ona je taková malinká, že bez úhony procházela pod ním. Zato taťka do něj denně narážel hlavou. A jak tak ducnul do lustru, ověsky se rozhýbaly, narážely do sebe a ozývalo se - cink, cink. Cink.

*****

V zápalu fotografického nadšení jsem nekoukala pod nohy a pro tu zde v pořadí první fotku, jsem skočila do jakési návěje a zapadla jsem až do půlky stehen. Musím říct, že to byl zatraceně blbej pocit, nemoct se hýbat, navíc jsem měla na sobě jen nezavázané trekové boty a jak jsem se snažila z toho sevření těžkého sněhu vysoukat, jedna mi zůstala metr pode mnou ve sněhu. Tak jsem vypadala jako totální idiot když jsem udělala na závěji takovou jako holubičku a hlavou se zabořila do díry od nohy takže jsem vypadala jako kříženec pštrosa a bernardýna. Kája seděl v autě, okýnko otevřený a smál se až mu zamrzaly slzy.

To je letos teda pořádná zima!!!!!

14.1.2010

2010-01-24T12:31:00.000-08:00

Tož.

Řízkovi už se ozvali a budou pořádat sushi večírek.

Podám hlášení.

Si myslíte, že nevidím, neslyším. Jak mě pomlouváte, že ta vločka byla jen náhoda a že to nejni možný. No tak to teda jste se milánkové spletli!!! Jachachá!

10.1.2010

2010-01-10T12:41:00.000-08:00

9.1.2010

2010-01-10T12:37:00.000-08:00

Kluci se prohrabávají do obchodu pro rohlíky vrstvou sněhu s centimetrovou ledovou krustou

8.1.2010

2010-01-10T12:36:00.000-08:00

A bude sněžit ještě dalších 16 hodin.....

Fotím jen z balkonu, netroufám si brát foťák ven, nemám aquapack :-)

7.1.2010

2010-01-07T09:21:00.001-08:00

1.1.2010

2010-01-01T14:38:00.000-08:00

tak dneska žádnou fotku nemám, opuchlé opilecké tváře, rozmazaný make-up, rozmrzelé obličeje všech, kterým se nedařilo zřejmě vlivem kocoviny - složit zpátky do tří úhledných kroužků moje fotopozadí.... takže dávám koláže ze včerejšího focení které mi tematicky nezapadají do našich ...ehm... bujarých.. oslav.

na první miminkovské koláži Vítek od Popelky - už má 4 měsíce toto letí

a ta druhá úplně jiná - silvestrovská vzpomínka

opět pro rodinu Koudelkovic

31.12.2009

2010-01-01T12:33:00.000-08:00

celý silvestr začal neslavně. V deset ráno jsme se začali probouzet, když tu zvonek a tak jsem ještě v pyžamu rozcuchaná otevřela a tam stála paní ředitelka ze zámku, že by o půlnoci chtěli nafotit - že budou dělat na zámku velký ohňostroj. Hm tak mě to bylo tak líto, že jim nemůžu vyhovět a že budeme u Jakešů v bílovickém dolíku, kde toho moc neuvidíme. Příště to musíme nějak vymyslet jinak s tou půlnocí. Ale taky mi měli říct dřív a né pár hodin před silvestrem, žejo.

Tak jsme o půlpaté vyrazili do Bílovic, už byla tma, no a za Bukovinou u rozcestí na Křtiny nám přestalo táhnout auto. Výhružně na nás vrčelo, nadávalo nám a z výfuku se ozývaly šílené rány.

Musela jsem zavolat Martynke, ta pro nás poslala Jesíka s Kouďákem. Jirka si tipnul, že nám odešly rozvody, navázali Multiplu na lano a fordíkem (kam posadili i mě a Kubíčka) ji odtáhli do Bílovic. Z kopce s náma Kája cukal jako by byl kočka a my myš, kterou drží v hubě za ocásek. Ale dotáhli Multiplu zdárně na parkoviště do Bílovic a lano prasklo až na nájezdu na parkoviště, takže ten kousek jsme už dotlačili.

A Silvestr - mohl začít. A do nového roku se taky předsevzetí najde plno. Třeba koupit nové ... tažné lano.
A večírek?

Užili si ho malí i velcí, teda doufám. Však koukněte sami.

Jeden z vrcholů večera - tedy alespoň očima našich dětí - společná koupel.

Začal to Adámek Jakešů tím, že si napustil vanu, Kuba přišel, svlíkl se a hup za ním /každá napuštěná vana je přeci napuštěná pro Kubíše/ no a Adélka tak dlouho stála smutně u vany, až se jí Martynce zželelo.

Tento postarší seladon se jmenuje Martin a bude v průběhu roku 2010 oficiálně k dispozici všem zájemkyním o kvalitní vztah.

Tento ošklivý pán se jmenuje Jesík a vůbec nechápeme N I K D O co na něm ta Martynka vidí. Snad jen, že když vydrží, i žuby budou.

A tady moji kamarádi, jen ta Zuzka v černém tričku a její manžel Petr v modrém k nám nepatří, to jsou kamarádi Jirky - ten stojí symbolicky nad nimi v pozadí a zaštiťuje je. Ale myslím dobré, ani historky o tom, jak Gropa kdysi dávno na horách počural Jirkovi hlavu v sauně je nevyvedly z míry.

Gropa ani jeho manželka Iva není na obrázku vidět, páč je to neorganizovatelný chaotizátor. Dobře mu tak. Je vidět jen kus jeho pupku v bílém tričku a chlupatá ruka držící skleničku. Takže do obličeje je vidět jen jeho první tj bývalé manželce Popelce, která stojí hned vedle pruhované Martynky. Mezi nimi je v pozadí můj Kája. Vedle Káji stojí Jesík co má dítě a společnou domácnost s Martynkou a hned vedle Taušík - ten přijel bez manželky, doufejme, že již brzy bývalé páč ji nikdo nemá rád, páč je to schizofrenická kráva. Na židli nad všechny ale zato hodně dozadu si stoupl Kouďák, Popelčin budoucí manžel a otec jejích dvou dětí - s největším pařmenem večírku - malým Vítkem.

A tak mi zbývá jen ta hráškovitá tj zelená a kulatá věc v levém dolním rohu, která zakrývá Gropu s Ivou a to je hostitelka letošního ročníku, Eva, která je kulatá páč je těhotná a to je manželka Jirky - toho s tou kdysi dávno počuranou hlavou

. Já na snímku nejsem, protože právě fotím. A tak to má být. Na snímku taky nejsou Řízci, kteří se na nás vykašlali a odjeli do Malé Úpy. Je mi jasné, že za pár dní se budou doprošovat opakování Silvestra u nich doma protože jim to bude líto a navrhuji kolektivní bojkot. Nicméně aspoň jsme se na jejich účet pobavili, proč jezdili do Malé Úpy, to nemají na to zaplatit si Velkou :-DDD

Jo a taky už několik let na všech společných akcích, které pořádáme, chybí Kolda, ale ten jedinej je už asi ztracenej nenávratně, odvál ho vítr do krajů, kde se dozvěděl, že pro něj nejsme ta pravá banda, odvál ho daleko, na řiditelném padáku.

Gropíkovy ruce hrají Podvod. S chybami v refrénu. Ten člověk nám krní, šmarjápano.

A níže: Náš vlastní zahradní ohňostroj, snímaný z popelnice pod střechou, protože pršelo.

a tady (níže) už je půlnoční ohňostroj. Jakešovi bydlí úplně dole u řeky ve Velkých Bílovicích, takže bylo vidět velké prdlajz, navíc mají v oknech sítě proti hmyzu takže fotky mám kostičkované. Ale co už.

Takže se dá říct, že Silvestr proběhl v klidu a pohodě, nikdo se neporval, nezpil do němoty, neskákal v přezkáčích skoronahý z balkonu.
No co už, aspoň nemám nateklé zápěstí, taky mi není špatně a nemám rozbité přezkáče.
Ale stejně - Silvestry na horách - kdeže předloňské a předpředloňské atd.. sněhy jsou - byly ty nejlepší co sem kdy zažila. Ale může mě hřát to, že - až na výjimky - je zažívám, i když místo i náplň oslav se mění, už od svých 18 let se stále stejnými nejlepšími přáteli.

25.12.2009

2010-01-01T11:22:00.005-08:00

24.12.2009

2010-01-01T11:22:00.003-08:00

23.12.2009

2009-12-29T11:38:00.000-08:00

A je nazdobeno! Úklid sice jako obvykle pokulhal, ale co už, celý rok žijeme v nepořádku, v čistém bychom si připadali nesví! Kája, jako majitel úklidovky si prostě nerad tahá práci domů :-D

Tohle je pohled na stromeček když stojím uprostřed schodiště

A vánočka upečená podle receptu od Diny.

Vláčná, nadýchaná, ale cosi jsme ji měli málo sladkou. Tak nevím, na co jsem myslela při vážení...

21.12.2009

2009-12-29T11:16:00.000-08:00

Návštěva u Kájovy maminky, povinná, ale vcelku příjemná.

Kubíček dostal první vánoční nadílku... a jedeme dál.

konkrétně do Bohunic, navštívit novopečeného taťku bráchu a mamku Vjeruš.

Bája je úplně klasické miminko, Kubíček celou návštěvu okomentoval velmi výstižnými slovy

"miminko fuj tmldi a bhlinka!"

Smradovou teorii samozřejmě podpořil brácha výstižným pozováním u focení

a tady je celá novopečená rodinka pohromadě

20.12.2009

2009-12-29T10:51:00.000-08:00

Vánoce jsou tady!!!

A s nimi mráz mínus 13, který nás pěkně sžíral při čekání na kamion. Ano, nečekali jsme na Santu, protože ten Kubíčka až tak nezajímal, ale na veliký vánočně osvětlený kamion, jehož příjezd byl opravdu monumentální, připadala jsem si jako v kouzelné reklamě!

Ale - pár slov k Santa Clausovi.

Na facebooku a jiných diskuzích se začínají tvořit petice, skupiny a výzvy na eliminaci, zmrzačení, nebo rovnou zabití Santy, skupiny s názvy Nenávidíme Santu, vraťte nám Ježíška, Santa Claus je hnusný amerikanizmus - a podobné - měly během chvíle tisíce členů.

Jenže....

Santa Claus je pro obrovské množství malých dětí symbolem štědrosti a sounáležitosti, která patří k americkým, australským a dalším Vánocům. Protože mám díky digiscrapbooku přátele po celém světě, vím, jak ty malé děti milují Santu, těší se na něj, věří v něj. Stále nechápete o čem to mluvím?

Představte si jednoduchou rovnici - kdyby američané zakládali diskuzní skupiny - zabijte Ježíška a podobné nesmyslné žvásty, jak by se vám to líbilo? Je to projev maloměštáctví a nenávisti národa, který žije už dlouho s mindrákem přehlížené malosti. Připomíná mi to malého vzteklého psa za plotem.

Co je na tom, že české vánoce obohatíme o vánoční červenou čepičku a přijmeme fakt, že ve světě nosí dárky taky někdo jiný než právě narozený Ježíš Kristus? A že sem tam zaletí i k nám?

Pravé kouzlo vánoc sídlí úplně někde jinde než v hádání se, kdo co, kdy a kde bude nadělovat.

Santa je výborně vymyšlená legenda, děti se mohou ztotožnit s postavou, narozdíl od interpersonifikovaného kostelem šmrncnutého Ježíška je jeho symbolika přímočará, vymyšlená a velmi pohádková. Můžete si říkat, že je to jen obchodní tah a všechno je to o byznysu - ale přátelé - co není??? Jde o to, že Santa se prostě povedl a je to fenomén a můžete si křičet jak nahlas chcete.

Lidé, kteří zakládají nenávistné skupiny proti jiným symbolům vánoc na Santu nevěří a nevěří ani na Ježíška, protože kdyby opravdu věřili, nikdo by jim ho nikdy nemohl ukrást - z jejich srdce.

Vánoce takovým lidem tudíž už dávno nepatří jako takové.

Kája s Kubíčkem se zahřívají hrou na honěnou před příjezdem vánočního kamionu

a už je to tadýýý! Kuba měl oči navrch hlavy a pořád křičel - kamyjoom! hele, hele, kamyjooom!

A tady ho máme - zlého, ošklivého, komerčně zaprodaného a nenáviděného Santu Clause.

Ta pára kolem, to je můj okamžitě mrznoucí dech, v té strašlivé zimě ji mám skoro na všech fotkách :-D

17.12.2009

2009-12-29T10:23:00.000-08:00

vodouch

16.12.2009

2009-12-29T10:22:00.000-08:00

Ráno zavolala Líba, která u nás vedla mateřské centrum, chodili jsme tam s Kubíčkem od jeho 9 měsíců do dvouapůl let, pak se zrušilo pro nezájem. Je to hodná holka, nemá to v životě lehký, zůstala sama se třemi dětmi a malá Verunka je od narození celá špatná. a já Líbu ráda vidím a vždy ráda pomůžu jak můžu. Líbily se jí fotky co jsme dělaly loni a tak mě poprosila abych jí Verunku zase po roce nafotila. Přijely a strávily jsme několik hodin focením, nebo spíš přípravami na to, aby se malá Verunka uvolnila a přestala se bát.

Verunka je krásná holčička s velmi dospělými kukadly. Není divu, má ten život tolik těžký. Nejhorší je, že nikdo přesně neví, co jí je. Stále jen dohady, vyšetření, další dohady. Ve dvou letech zatím nechodí, ale já věřím, že to i přes tu neposlušnou ručičku a nožičku dokáže a začne chodit. Moc bych to celé jejich rodině přála pod stromeček.

15.12.2009

2009-12-29T09:40:00.000-08:00

Kubíček upekl výborné linecké.

10.12.2009

2009-12-29T09:31:00.000-08:00

Kubíček chodí od prvního prosince do školky a tak je doma podezřelý klid. nemám ani koho fotit, foták vytahuju maximálně na elementy a tak když se poblíž objeví kočka, musí se chudák Briž smířit s tím, že bude mým modelem ona.

...plyšovému morčeti je to fuk...

8.12.2009

2009-12-29T09:13:00.000-08:00

ve školce dneska čertovský den

chvíli jsem se tam zdržela a nafotila - hlavně velkáče, kteří už jsou ostřílení čerti a měli super masky. Fotky jsem ve školce odevzdala a prý by se měly objevit v TV na infokanále (to je informace pro račičáky) - ale zatím jsem je tam neviděla.

Takže si je můžete prohlédnout tady

6.12.2009

2009-12-29T09:08:00.000-08:00

A u nás doma o den později - mikuláš tam taky nechal pár dárečků

5.12.2009

2009-12-23T11:25:00.000-08:00

Mikuláš!

Babička s dědou připravili Kubíčkovi úžasnou nadílku, rozvěsili balíčky na stromky, zapálili prskavky... od té doby kuba chodí a dívá se na každý strom, v jehož okolí se vyskytuje obrázek nebo soška (nebo nafukovací) Santa, a zjištuje, jestli tam "kukulaš" náááhodou nenechal nějaký dáreček.

4.12.2009

2009-12-23T11:13:00.000-08:00

zítra bude Mikuláš! A dneska to nejde odbýt jen jednou fotkou, protože od rána se něco dělo!
Nejdřív jsme se stavili do školky zaplatit školné na prosinec.
A zrovna jsme se strefili do mikulášské nadílky i když jsme to vůbec neplánovali!

Pak jsme jeli do Brna, nadělili jsme totiž Kubíčkovi k Mikulášovi dinosauří výstavu.

Pak jsme si prošli Olympií a Kubi se projel v Polárním Expresu

a pak jsme vyjeli do Karolinky k babičce a dědovi.

1.12.2009

2009-12-19T06:37:00.000-08:00

majkldžeksn rivajvl

27.11.2009

2009-12-18T01:20:00.000-08:00

Tak a je to tady, Kubíček slaví 3. narozeniny!

24.11.2009

2009-12-18T01:14:00.001-08:00

22.11.2009

2009-12-18T01:08:00.000-08:00

cestou do obchodu

Restýýý!

2009-12-18T00:41:00.000-08:00

12.11.2009

Jesíkova promoce!

A Jesoune, pamatuj si dobře, co jsi přísahal! Že vědomosti svoje k neúměrným ziskům využiješ,

ni prospěchu svému, leč prospěchu vědy a slávy národa lidu svého mileného!!!

Myslim, že to znamená, že jako můj kámoš mi musíš dávat část své výplaty!!!!

Hlavním, nejmocnějším zážitkem toho dne byl však (promiň, Jesíku)

předkrm v podobě restovaných husích jatýrek zapíjený svatomartinským vínem :-D

21.11.2009

2009-11-21T07:30:00.000-08:00

Na Račice padla mlha a to tak, že fest!!!

Celý den je tu bílo jako kdyby chumelilo.

Je tu taky asi tak 150% vlhkost, Karel se, jak jsem předpokládala, prohlásil za nemocného a demonstrativně usnul, takže jsem musela vzít Kubíše na původně ryzí fotoprocházku ssebou. Ještě je pořád nachlazený a měl by být doma v teple, tak jsem výlet zkrátila, vzala si jen malou tašku a pak nadávala co všechno mi chybí.

Ale mělo to své světlé stránky, například Kuba ukázal své oblíbené umělohmotné figurce robotka Wall-E několik projíždějících aut, malé roztomilé houbičky, rozmoklé pavučiny, opuštěnou myší díru, dal mu ochutnat shnilé jablko a narval mu mezi nohy šípek.Takže Wall-E si to užil.

Když jsme šli kolem hřbitova, najednou se na pět minut roztrhaly mraky a vykouklo asi 15 metrů modromodré oblohy!!! Působilo to na mě jako malý zázrak.

ostatní fotose z mlhoprocházky tady

18.11.2009

2009-11-18T14:51:00.000-08:00

ahoj všichni, hlásím se zpět, tedy fotáček je zpátky z nemocnice, živý a zdravý!!!

Ale stejně mě to přesvědčilo o tom, že musím mít prostě fotáky dva, druhý do rezervy. Nechci už nikdy být bez fotáku! Vymyslela jsem to tak, že ten jeden dám bráchovi a kdyby se náhodou něco posr...áželo tak mi ho půjčí dokud nedorazí opravený.
Ale jsem fakt ráda, že můj starý dobrý stroj funguje. Zaprvé mám co dát až na věc přijde bráchovi a zadruhé nemusím ted před vánocema dělat kompromisy a můžu si v klidu našetřit na to, co opravdu chci. A vůbec, mám tu starou herku ráda.

Jo... a abych nezapomněla. Tady je jedna dnešní fotka. Křídla jsem si koupila páč se mi moc a moc líbila na fotkách u Barbarky a tak je jasné, že jsem je hned chtěla vyzkoušet. Kuba je měl na sobě necelou minutu, pak je začal škubat, takže jsem místo focení zachranovala peří. Fotka je vyblejsknutá těsně před tím než začal šíleně řvát, už tady se ošívá..... I vlasový styling vyšel velmi draho. Ten malej hajzlík otevřel tubu mého pleťového krému od biodermy /cca 390kč za 30 ml/ a pomazal si celou půlku hlavy.
Takže bojové podmínky, ultra krátký čas na focení, vlasy fotit jen z té nepomazané nemasné strany, zachraňovat křídla, ze kterých lítá peří a navíc ten řev!!!
Takže kašlete na stíny, na kompozice, na to, že jsem měla po ruce jen nekontrastní bílé pozadí a jiné věci, tohle je prostě VZÁCNÁ fotka!!!!

10.10.2009

2009-10-11T12:31:00.000-07:00

Na oslavu k Řízkovi a Hele jsem si přinesla batůžek a prostěradlo, s tichou nabídkou, že vyfotím, kdo chce co chce... a překvapilo mě, že zájem ... byl. Asi mi jen chtěli udělat radost :-)

Je to ale stejně srandovní, jak ti divocí, nezkrotní chlapi co jsem znala v minulosti najednou poslouchali, čekala jsem mnohem větší protesty, ale všichni tak ochotně pozovali....chvílemi stála na prostěradlo fronta. ... a Řízek se dokonce urazil, že nebyl oficiálně pozván.

Jirku s Adámkem stylovala Eva a musím říct, že ty kytary jim seknou.

Eliška

Adélka

8.10.2009

2009-10-08T13:36:00.000-07:00

Vyrazili jsme si na výlet do Boskovic, asi po dvou letech abstinence jsme si naplánovali nějaký ten zámek nebo hrad. Bohužel, všechno špatně, Boskovice nedostupné, zavřené. Tak jsme se seznámili s přítulnou hradní číčou, udělali pár fotek v přilehlém okolí a dobře se nadlábli v zámecké restauraci.

Tam také Jesík zahlédl leták na nově otevřený zámek v Letovicích, tak jsme si, i když začalo pršet, zajeli ještě tam.

Zámek vřele doporučuji všem, kdo se bojí s dětmi na prohlídku. Prohlídka je bez průvodce, zámek je plný odpadků a veteše, kterým nemohou děti ublížit a výborně si to užívají - prolézají komnaty a napjatě čekají, jaké harampádí čeká v té další. I nám se to moc líbilo, po načančaných hradech a zámcích jsme něco takového ještě neviděli (pokud nepočítám muzeum veteše v ZOO koutku u Velkých Losin) a to si troufám tvrdit, že za ty roky co jezdíme po vlastech českých jsme viděli opravdu dost :-DDD

Já jsem si to užívala, fotila židle, rámky a staré almary, křesla a tisky. Uvidíme, kolik toho bude použitelného pro scrapbook :-D Tady jsem fotila kus rámu zrcadla a vznikla tahle duchařina:

Kubíčka, budoucího rachmaninova, naprosto nadchly všudypřítomné (naladěné!) klavíry, piana a pianina.

Tenhle objekt prostě stojí za to!!!!

5.10.2009

2009-10-08T13:26:00.000-07:00

Dneska jsme byli na pohřbu. Umřel Kájův strejda Viktor.

Cestou domů mezi Bukovinkou a Račicemi jsme se stavili u brčálového rybníčku, bohužel Rákosníček zrovna nebyl doma, hajzl jeden.

3.10.2009

2009-10-08T13:21:00.000-07:00

Dneska jsme byli ve Velkých Bílovicích na pohádkovém lese. Nejvíc se mi líbilo nahoře na kopci mezi zakrslými borovicemi v suché skorobílé trávě, připadala jsem si jako na břehu holandského moře.

Adélka čučela a všechno se jí silně líbilo, Kubíček stále kontroloval, jak mu přibývají razítka v pohádkové knížce.

Ruka patří malému Adámkovi, který Jezinku zaháněl dobře namířenými šiškami.

A tady už máme hromadnou fotku, z přítomných dětí chybí jen měsíční Vítek.

1.10.2009

2009-10-01T11:32:00.001-07:00

Z dnešní procházky

EEE fotky

2009-09-29T06:05:00.000-07:00

po velkém ohlasu mé digiscrapbookové miniporadny, kterou jsem zavedla v newsletteru, jsem sbírala nápady na příští vydání. Došlo mi, že mám hodně co říct k úpravám fotografií pro digiscrapbook, jako takových, aby to nebyly zašedlé zašedláky .... a nakonec vše vyplynulo až do stavu, že jsem založila forum EEEfotky, což znamená v překladu z dětské řeči nic moc fotky :-)

Hlavní vlákno EEE fotky slouží k vkládání vašich každodenních záběrů k pochlubení a zároven potěše nás ostatních... anebo když si nejste jistí, co fotce chybí a potřebujete se zeptat...

Člověk se nesmí vzdávat, protože se učíme stále a pořád ... a proto zvu všechnyna nově vytvořenou stránku o fotografování.
Stránka vznikla dnes, takže je v záběhu, uvítám jakékoli nápady.

Zároveň hledám moderátory jednotlivých diskuzí, poraden a zájemce o administraci příspěvků.

Forum můžete navštívit a zároveň určitě se nestyděěět a vložit fotku zde

Uvítám, když se představíte, třeba popíšete, jak jste fotky docílili, jak se Vám samotným líbí a jestli chcete znát náš názor, řekněte si o něj!

Vychutnejte si forum!

Za Salem Team

Sita

28.9.2009

2009-09-28T10:57:00.001-07:00

27.9.2009

2009-09-28T10:55:00.000-07:00

dneska slavil gropík narozeniny a tak se u něj doma koncentrovalo bezpočet výborných přátel a jejich dětí. To nejmenší, malého Vítka Koudelku, s jeho maminkou Popelkou jsem nahnala k bílé zdi a výsledek vybírám pro dnešní foto :-)

26.9.2009

2009-09-26T08:47:00.000-07:00

kuřáci zatracenííí!
Začoudili celou ves! Nojo, topná sezona začala, nasaďme si kyslíkové masky....

a tady ještě jedna v barvě...A kdo je zvědavý, co jsme měli dneska k večeři, může mrknout sem

25.9.2009

2009-09-26T02:52:00.001-07:00

...jedno psí voko cestou do obchodu...

23.9.2009

2009-09-23T12:31:00.000-07:00

dneska mám náladu na černobílou takže tu dvě fotose - jdeme z obchodu, kuba si dycky nasadí svou háčkovanou kšiltovku obráceně ...

taky jsem si trochu změnila blog a vymazala odkazy na FFF.
Protože jsem se tam dozvěděla věcí, že mi z nich jde hlava kolem. Protože už to tam není pro nás obyčejný lidi, ale jen pro machry a ty, kdo jsou ochotni ty první poslouchat a jinak snášet.
Tímto navrhuji založit forum s názvem EEE, kde vzhledem k názvu můžeme dávat beze strachu z ponížení i ty naše nedokonalé, ale milované fotky.
A navíc budeme o písmeno výš.

16.9.2009

2009-09-17T13:30:00.000-07:00

.... tak koukám, že tu mám zase pěkný deficit alébž ďouru, jak říkáme my polygloti.
No tak krátké shrnutí co se všechno odehrálo.
Kubíček šel poprvé do školky, zatím může jen na 5 dní v měsíci. První 4 dny byl v pohodě, jen plakal před spaním a řval že chce dudlíka, jenže měl smůlu, nikdo mu nerozumněl (agadyká si jen tak někdo nepřeloží) a i kdyby rozumněl, tak by mu ho stejně nedali.
Pátý den řval jako raněný dinosaurus (dinosauři jsou nyní jeho láskou číslo jedna) kopal a mlátil do dveří, až jsem si říkala že ty skleněné výplně nemůžou odolat náporu. Ale zase prý nebrečel před spaním.

Já jsem znenáviděla prasátko Peppu, protože furt chrochtá, Kuba se ho naučil mistrně napodobovat a dnes mě dokonce nutil obracet palačinky na pánvi vysokým hodem. Hm, budu asi muset kvůli blbému praseti zapomenout na špaldovou celozrnnou, páč se mi při hodu trhá.

V dinoparku jsme byli v poslední době asi osmkrát a už tam ani nenosíme foták. Teda jednou jsme ho měli, zkoušeli jsme tam náš nový infračervený filtr, samozřejmě to byl Kájův nápad, já jsem jen musela nastavovat manuál, protože on jak mu ten foták nepůjčuju, tak to úplně zapomněl ovládat... no výsledek byl takový, že jsme se přesvědčili, tedy Káju jsem konečně důkazem přesvědčila, že laminátovopolystyrenové modely OPRAVDU žádný infraodraz neposkytují.

Dneska jsme vyšli ven speciálně na focení. Na zádech jsem měla fotobatoh, kuba si vzal traktor a šli jsme řádit do listí. V ruce jsem nesla stoličku, protože můj záměr byl nafotit ho jak leží zasypaný v listí a směje se. Výsledek je jiný, protože sedět ani ležet nechtěl ani za slibovaný úplatek, maximálně si sedl na tu židli, ale co už. Hlavní je, že se celá vesnice široko daleko bavila jak ležím na zemi na chodníku já a fotím.
Bylo vážně super světlo, takže jsem zjistila, že mám přímo z fotáku krásně nakontrastováno i s barvou jsem natolik spokojená, že nechávám fotky totálně pjůr.

Tak a jedna změna - přestávám si pískovat fotky, protože to teď dělá už opravdu každý i lidé, jejichž fotky za označení PHOTOGRAPHY nebo PHOTOSTUDIO nebo PHOTODESIGN opravdu, ale vážně nestojí. Tak jsem si zametla před vlastním prahem a kašlu na to. Doufám jen, že můj styl se pozná a prosadí i bez toho, aniž bych měla fotky označené cejchem. Pro dnešek ....howgh.

24.8.2009

2009-08-30T14:44:00.000-07:00

jedna martynka cestou z hradu Veveří

23.8.2009

2009-08-30T14:33:00.000-07:00

hurá hurá, konečně jsme se zbavili té protivné meruňkové předsíně a místo ní jsem namíchala tuhle levandulovou. Kdo jen cekne něco o krávě Milce.... no tak ten bude mít taky skoro pravdu :-DDDD

No ale považte, kdo by nechtěl žít v království jemné, delikátní čokolády s pravým alpským mlékem?

Bílé stěny jsou pro lidi bez fantazie!

22.8.2009

2009-08-30T14:32:00.000-07:00

toto nám tu dneska proletělo nad hlavami

20.8.2009

2009-08-30T14:26:00.000-07:00

...tak takového akrobata jsem ještě v životě neviděla!
Kromě toho, že byl tento malý hlemýžď mimořádně pohledný, byl navíc naprosto bez zábran!
Vzala jsem ho do dlaně, on mi po ní vylezl na špičky prstů, já jsem je oddálila od sebe a on přeskakoval z prstu na prst! Vždycky jen zamával a rozhlédl se tykadélky, navlnil se, vztyčil a hup, už se přemostil o prst dál. Normální cirkusák to byl!
Latinsky: limax cludskus!

18.8.2009

2009-08-30T14:25:00.001-07:00

přijel k nám v létě vousatý santa klaus....

16.8.2009

2009-08-30T14:22:00.000-07:00

Adélce se prostě nedá odolat. Je tak drsně fotogenická!
Se té Martynke přestávám divit, že fotí jen ji!

15.8.2009

2009-08-30T14:14:00.000-07:00

Tak jsem zase na chvíli tady.
Dovolila jsem si podlehnout všeobecnému trendu a napískovat si na fotky logo páč prostě musím jít s dobou ... muhehe.

Výlet do Lešné se vydařil, až na pár drobností, jakože nemuselo být takové horko, Kája nemusel vymýšlet separatistické akce typu právě nastupujeme do vláčku, zamávej ostatním digimatkám (mimochodem toto pojmenování, které vymyslela Martynka, se velmi ujalo a tak se holkám ze Salemu a přilehlého internetového okolí u nás neřekne jinak). Taky tygr se neukázal a některé ohrady vypadaly dost prázdně, u některých se zase dost lesklo sklo a já jsem si doma zapomněla redukci na polarizák. Tož tak je to se mnou.

6.8.2009

2009-08-15T13:06:00.000-07:00

Tak jsme se vydali na výlet do Pístovic. Vyfotila jsem mou oblíbenou fotogenickou boží muku, a jak se tak koukám do hledáčku - šmarjá - ježíška nám někdo ukradl.

Zavzpomínala jsem si na jednu starou fotku, která pod názvem Apokalypsa vyhrála v roce 2004 několik amatérských fotografických soutěží a anket a dokonce jsem si ji našla - fotila jsem tenkrát starou konicou minoltou a nechápu proč, asi se mi pomátly nějaké smysly :-D ... jsem měla přepnuto na režim sepie. No, co už. Tenkrát tam ježíšek ještě visel, omotaný drátkama.

3.8.2009

2009-08-15T12:59:00.000-07:00

Kubíček teď bude pár týdnů viset v turistickém infocentru ve Vyškově, protože jsem s podvodní fotkou z plavání vyhrála druhé místo v soutěži Fotografujeme Vyškovsko v kategorii Malí turisté... heč!

Vernisáž byla prima, měli jsme šampaňské, ovoce a svatební koláčky.

2.8.2009

2009-08-02T15:24:00.001-07:00

Dneska jsme byli po dlouhé době u Gropíků a já jsem si zapomněla foták. Tak tu nejsou koně v klusu, kombajny co sklízí a přitom parádně víří prach a jiné super scénky. No co nadělám.
Naštěstí byla večer bouřka. Moje sbírka blesků zde

1.8.2009

2009-08-02T15:19:00.000-07:00

Aano áno, v hlavní roli Adélka.

Rodina jí uspořádala oslavu prvních narozenin. Byla tu suprová garden party pro rodinu a nás, vtěrky Slováčkovic.

31.7.2009

2009-08-02T15:03:00.000-07:00

Kája nás dneska konečně vyvez :-D na brněnskou přehradu neboli Prígl. Těšil se na to bahnité Llano Estacado, které tam vzniklo po jejím vypuštění. Přehrada byla taková chudinka smradlavá, šedá a opuštěná, jen sem tam prošel nějaký podivín s foťákem, nebo hledač ztracených náušnic.
Úplně prázdná byla i nudapláž, půjčovna loděk ... divné... a taky restaurace s bezva názvem Sinice. Napadla mě tam taková bláznivá pesticidová povídka, tak když bude chvilka času, tak ji sem napíšu.

25.7.2009

2009-07-28T10:21:00.000-07:00

ale víte co, je to tak nespravedlivý, ted mám 880 bezva fotek ze šumavy a pak bude sto let temna a já budu dávat na blog každý nesmyslný plivanec. No co už, je to život.

Tady ještě využívám přejezdu domů. U Rousínova jsem nafotila tyhle fotky. Na první je jakýsi podivný meteorologický útvar, bílý mrak, ze kterého pravděpodobně vydatně pršelo až někde u prostějova, protože bylo totální jasno tak byly vidět přímo proudy vody.Naprosté neodvolatelné jasno panovalo, foceno na cestě mezi Habrovany a Nemojany směrem k Rousínovu. V úhlu záběru, věřte nevěřte, pískala tři káňata. Taky je tam teď vůbec nemůžu najít, ale namouduši tam poletovala. A tady je lulečský kostelík kterému říkáme Cukřenka. Když odněkud jedeme a v dálce zahlédneme kopec jeho bílou věží, už víme, že jsme doma.

18-24.7.2009 šumava

2009-07-28T07:58:00.000-07:00

Týden na Šumavě byl vážně báječný. Až na den příjezdu a odjezd se i počasí umoudřilo a i to, že první výlet k Černému jezeru bylo zataženo, bylo k něčemu dobré, dobře se fotila dlouhá voda, nazývaná sopel.
Na dovolené jsme byli s Nezdárníkama a Helou a Petříkem. První túru s námi absolvoval i Řízek se svým novým fotáčkem, ale pak musel jet domů.
Fotek jsem měla něco přes 2000, vytřídila pro scrapbook a co bylo víckrát na různé časy a zbylo mi jich 880. Vybrat proto pár na blog je dost složité a tak jsem zvolila klasickou metodu ... NEJ.

NEJsrandovnější fotky mám dvě. Kluci po týdnu chození po samých rovinkách v dálce zahlédli kopec, co kopec, kopeček to byl! A takto to prožívali:A tady hyperčistotná matka Martynka umývá své skleníkové dítě v louži :-D

NEJdelší túra - dohromady 13 km a zároveň NEJvětší zklamání z cíle byla procházka k prameni Vltavy. Docela jsme se obávali ji jít se třemi dětmi a jen dvěma kočárky a nakonec to odnesl jesík, který měl aktuálně přebývající dítě za krkem.

Tady více než kde jinde platilo, že cesta je cíl. Narozdíl od nádherných zelených tišin které jsme míjeli po cestě, okolí pramene i pramen samotný byl divný, šedivý, jeden velký polom po hurikánu Kyril a příliš mnoho lidí na jednom místě. Kubovi se pramen líbil, protože to byla doudá a jestli Kuba něco opravdu miluje, pak jsou to autá, kopokáa (koprová omáčka) a doudá.Miliony takových kouzelných pohledů do lesa míjíte když procházíte Šumavou.Vltava ještě jako malinký hnědavý potůčekpramen vltavy

NEJkrásnější místo se mi vybírá asi nejhůř. Všechny stezky, které jsme navštívili, byly plné nádherných scenerií, zákoutí, ktera často zaváněla až kýčovitou dokonalostí. Když mám vybrat to nejkrásnější, vybírám jezírko na Chalupské slati, protože tohle místo mělo neuvěřitelný genius loci, i když jsme tam byli se spoustou cizích turistů a uřvaných dětí (našich) tak tam se prostě čas na chvíli zastavil...NEJčastější zvířátko naší dovolené byly kachny. Kam jsme dorazili, tak si plovaly na vodě, nakláněly hlavy na strany a upíraly na nás skleněné žebravé oko. Pochopila jsem, že kachny jsou zároven největším lákadlem pro děti - věta "pojď, za chvilku už uvidíš ty kačenky" - se ozývala ve všech skupinkách turistů nebo cyklistů kteří kolem nás (většinou velmi rychle) prošli.veget na chalupské slati

žebravý shluk na Černém jezeře

NEJdelší čas expozice jsem použila hned na prvním výletě k Černému jezeru. Jak jsem psala, bylo pod mrakem, což je ideální čas na trikové focení vody, kterou známý fotodiletant Hela nazvala soplem. Takže tady nejdelší dva soplíky:Detail potoka svobody při expozici 2,5 sekundytentokrát bezejmenný potůček opět cestou na Černé jezero, třísekundová expozice

Nejvíc příležitostí na focení určitě zabezpečili hmyzáci. Dokonce i Martynka neodolala a fotila motýly na bodlácích a to už je co říci, protože ta kromě Adélky fotí máloco. Ale kvantitě se nedalo odolat.

NEJkrásnější květina ... bezesporu rosnatka okrouhlolistá, podařilo se nám ji objevit až na posledním výletu na Tříjezerní slať , do té doby nás nějak míjela.
NEJdynamičtější foto a NEJvíc rozmazaných pokusů se mi podařilo při focení vážky, taky na tříjezerní slati. Průšvih byl, že jezírko neoplývalo žádnými kachničkami a tak se tam jakési cizí děti, které ušly těch několik kilometrů s vidinou na hladině plovoucích kachniček dávaly do pláče nebo ještě hůř do bezmocného řevu "uááá jááá chci kačenkýýýýýýý". Vážky dunění špatně snášely a kmitaly co nejdál od naší vyhlídky, takže jsem stála bezmocně s fotákem v ruce a v duchu nadávala. Proto jsem mocným hlasem zavelela k těm cizím kazishotům: "budte zticha a uvidíte vážky!" Následovalo několikahlasé "co je to vážka mamííí" Jedna maminka rozpačitě řekla, že neví jak to popsat, je to vlastně takový srandovní motýlek, druhá že je to něco jako můra, takže děcka začala zklamaně pofnukávat, což se mi vůbec nehodilo a proto jsem opět převzala iniciativu a zvolala: "vážka, to je milé děti, takový malý živý vrtulníček!" (děti milují vrtulníčky) "když budete (v duchu jsem přidala láskyplné VY ZPRATCI ZATRACENÍ) zticha a jen se dívat, přiletí spousta malých helikoptérek!" Následovalo pětiminutové ticho. A vrtulníček přilétl.

Pokud má někdo z pravidelných čtenářů, přátel mých věrných, zájem vidět všech cca 800 fotek, napište mi e-mail kam mám poslat odkaz na rajče a hesla. Šumavě zdááár!

16.7.2009

2009-07-16T14:34:00.000-07:00

Dneska přijeli na návštěvu brácha s Vjeruš, což je v týdnu prakticky takový menší zázrak a já pro dnešek vybírám tuhle fotku, protože pro mě z ní sálá taková ta příjemná pohoda prázdnin. Kuba s malou Broko právě vylezli z bazenu, uvelebili se u bráchy s Vjeruš na houpačce, malá Broko pořád něco důležitě vyprávěla (celá mama), Kuba do toho přidával své "aga a autho!" a tak si tam všichni čtyři v klidu a míru vegetili.

15.7.2009

2009-07-15T12:33:00.008-07:00

Hrozně pršelo, takže nemohlo být otevřené okno, ty měsíční krátery, to jsou prosímpěkně kapky.

Navíc ještě nebyla tma. Sedím si tak ve vikýři, ještě neprší, šteluju si stativ a tu projedou cyklisti, Kuba zařve - kholooo!
Cyklisti jedou do kopečka a proto pomalu a tak zvedají hlavu, nadšeně nás pozorují a řvou na sebe, jak to tak cyklisti dělávají - Fotila blesky, viděls to? Jo, viděl, to měla na blesky!
Během pěti minut se spouští déšť. Kam se cyklisto, kam schováš?

11.7.2009

2009-07-15T12:33:00.003-07:00

Přijela na návštěvu Martynka s Jesíkem a malou Aduš. Dali jsme na dvorek bazenek (teda spíš je to dno skákacího hradu, ale to na pointu nemá naprosto žádný vliv). Nanosila jsem pár kbelíků teplé vody (Martynka mi oznámila - máme rádi tak 28 stupnů, prosím) a zašla pro foták.
Jestliže se u Aduš začíná syndrom často fotografovaného dítěte pomalinku rozvíjet, Kuba už se dostal do jednoho z posledních stádií, které jsem sice pracovně, ale zcela fundovaně nazvala Zoolander. Když vidí, že mám v ruce foták, ztuhne, nasadí neskutečně umělý sveřepý výraz (tzv. Magnum) který udržuje ve ztuhlé konzistenci než foták cvakne, pak se pohne, udělá jinou, ještě umělejší křečovitou grimasu a zase čeká až to cvakne. Jestli ho to brzy nepřejde, pošlu ho do školy pro děti, které neumějí pěkně číst.

10.-12.7.2009 víkend

2009-07-15T12:33:00.001-07:00

Pompeje aneb jé jé jé

Ono se to vědělo, pamětníci pamatovali, že někde dole vedle prádelny bývala expozice valašských artefaktů, kam děda vodil zákazníky koštovat slivovici, my jsme tam ale většinou chodili až v dobách, kdy se tam nastěhoval první z rodu mražáků a do něj kelímky ve kterých byla ta výborná růžová zmrzlina (chuť jakoby zahradní plody?) politá čokoládou a nahoře byly nadrcené pistácie - kdo si vzpomene na její název má u mě ... něco... to je jedno co, ale bude to zdarma a to se vyplatí.

No ... ale to jsem si zaslinila trochu jinam. Takže abychom se vrátili k tématu - té místnosti se říkalo krbovna, protože někde uprostřed se údajně nacházel údajně nefunkční údajně krb. Postupem let se ale místnost začala pomaličku využívat jako sklad staré obuvi (naskládané zprvu úhledně v šuplících starých lednic), sýpka na obilí a šrot, sklep na jablka, dílna na nářadí, skládka elektroodpadu a kolárna. Mražák vyvedl mladé skoro každým pátým rokem. Postupem času se všechny tyto funkce, která krbovna zastávala sloučily do jedné velké (lehce mastné) hromady, známé pod jednotným botanickým názvem Bordel.
Bordel má jedinou, zato typickou vlastnost a to takovou, že se (v závislosti na veličině času) hromadí, sám do sebe zamotává a ošklivě bobtná.
Nová generace vlivem působení Bordelu už krbovnu vlastně neznala, ta pomalu upadala v zapomnění a s ní i ty staré povídačky o tom, že ten krb nikdy nehořel, že ty valašské sekyrky pověšené u stropu sekaly hlavy zlým portášům číhajícím u zbojnických ďur (není většího prázdninového dobrodružství, než chodit do lesů hledat zbojnické ďury) a tak dále a tak pořád, až jednoho dne si bratr vzal dovolenou. Bratr byl vždycky ten, co ve spánku hekal a snil o krbovně svého mládí a tak stačil týden a spolu s věrkou a taťkou přiložili ruce k dílu, vynášeli, umývali, čistili, malovali a vůbec dřeli jak koně, takže když jsme přijeli na víkend, zavedli nás tajně (představte si to jako když by vás vedli do Stínadel) dolů do sklepa.
A tehdy začíná to několikaminutové překvapené jé jé jé.Fénix povstal z popela a krbovna z Bordela.
Jen škoda, že nemám fotku PŘED. Protože najít sedm shodných bodů by bylo velmi obtížné.
A krb hoří.A sekyrky jsou z kovu tak nekvalitního, že je ohnete mezi prsty.
Ale zbojnické ďury, ty existují. Jednou nějakou objevím a vyfotím a třeba bude i zbojník zrovna doma.

5.7.2009

2009-07-08T12:49:00.000-07:00

DO.............. (následuje vybraná směsice velmi peprných výrazů). Jak jsem psala, jsme u Řízků přes noc a mě v pět odpoledne včéra došla baterka. Nabíječka samo doma a tak nemám vyfocené trio Kuba-Petřík-Hela, kteří usnuli společně v Petříkově posteli ve tvaru ryby. Taky nemám nafocené větrníky větrné elektrárny, nějaká krásná jezírka, rybníky cestou ke Kunštátu - jeli jsme k Popelce a Jirkovi omrknout jejich novou chatu. I když jsme přijeli nepozvaní, čekala na nás suprová houbová omáčka.
Na chatě byla Martynka se svým novým fotáčkem tak mi ho na chvíli půjčila. Tak jsem měla takovou radost! Neodolali jsme výzvě lesa a zašli jsme kolektivně na houby a tak jsem si fotila a fotila, lítala po lese - až na mě zezadu křičí Martynka zplna hrdlááá - že chce foták zpátky, tak se ptám proč a ona volá : "My se o něj bojíme."
Z Martynkyna rajčete kradu pár fotek které jsem stihla nafotit než mi byl přístroj zabaven.
Cestou z Kunštátu jsem DO..... vykřikla už asi jen 8x, jsem statečné děvče.

Jurášova a Popelčina nová chata

houbová máčka s knedlíkem mnáám

nezdárníci martynka, jesík a aduš, fotím na režim letecké foto, experimentuju aby nebyl přepal na obloze

křemenáč (našla jsem tři krásné, ale už nebyl zase foták)

poslední fotka z víkendu, martynka foták schovala a už nevytáhla

4.7.2009

2009-07-08T12:39:00.000-07:00

Dneska jsme na návštěvě u Hely, Řízka a Petříka v Prostějově. Po cestě tam mě na dálnici nadchne mrak ve tvaru tornáda nad vyškovským letištěm.
Máme to v tom Prostějově s plnou penzí a noclehem, tak popíjíme pifko, víno, grilujeme, prohlížíme fotky z dalekých cest a vůbec se flákáme. Kluci řádí v nafukovacím člunu, který slouží tak nějak negativně - je položený na trávníku naplněný vodou. Kuba metá kotrmelce, Petřík je rozvážnější. Pak jdeme na výlet korytem mírně rozvodněné říčky Hloučely až ke stánku s pívem. Petříkova retro nextová čepice mě inspiruje k trochu retro úpravám fotek.

3.7.2009

2009-07-08T11:22:00.000-07:00

Bíba leží na cihlách a fascinovaně zírá na vodní hladinu. Celý bazen se jí zrcadlí v očích, sedí, sedí, hodná micinka, ani se nehne. Jen co odejdu za roh, vrhá se na prstenec a pobíhá dokolečka, s hlavou nakloněnou k vodě, vypadá legračně.... jenže... kde to podklouzne, přidrápkne si.
Score: 6 nových děr.

2.7.2009

2009-07-03T12:43:00.001-07:00

Dneska jsme byli na návštěvě u tchýně, tedy pro Kubíčka u babičky Dáši.
Bydlí v Perné kousek pod Novomlýnskými nádržemi (no, jsem tu vybrala teda fotky, prosimvás, není to pod nádržemi jako pod hladinou, ale ta silnice jede ještě kousek na Rakousy a pak doleva, chápete, že...)
No a je to na jihu, je tam teploučko, vyhřátý bazen byl Kubovi po bradu, takže odmítl jakékoli nafukovací záchranné a výukové předměty (má svou hrdost) no a protože jsme viděli, že opravdu stojí a že těch pár temp ke kraji vždycky doplave, nebo doskáče, skotačil ve vodě jen tak jak je zvyklý doma i když tam má bazen o dobrých 25 cm menší hloubku . Hlubší bazen mu naopak svědčil, že se mu v něm lépe plavalo a nekopal se o dno a navíc mu dovolil udělat pod vodou pár vychytaných kotrmelců. No a přiznejme si, těch pět stupňů teploty navíc oproti našim skromným 23 se mu taky obrovsky zamlouvalo :-D.
Babička z něj měla trochu šoky, nechápala, že dvouapůlletý Phelps má své potřeby.